Cestu jsem nehrála, žila jsem ji

1. Rok 2011 je pro mě celkově velkým mezníkem - procházela jsem metou, odešla jsem do důchodu a prošla jsem Cestou integrace. Jednotlivé části by neměly tak intenzivní působení, jako když působí společně. Asi největší změna je ta, že jsem zpomalila a více si uvědomuji svoji bytost, svůj život.

2. Nyní se cítím celistvější v sobě i v přírodě.

3. Cestu jsem nehrála, žila jsem ji. Přiznávám ale, že některé dny jsem nesplnila úkoly na 100%, protože se neztotožňovaly s mým přesvědčením.

4. Nejdůležitější uvědomění :
- "jsem kdo jsem a to je hodně"
- je mi dobře v mém těle, v mém bytě, v přírodě
- žít tady a teď a užívat si to

5. Každý týden byl něčím zajímavý. Bylo to jako listování knihou života a znovuobjevování toho, co už jsem sice věděla, ale někdy vědomě, někdy nevědomě zakrývala a nyní se k tomu vrátila a uvědomila si to.

6. Cestu bych doporučila všem lidem, aby se o sobě více dozvěděli a zkvalitnili si život.

7. Očekávání před Cestou bylo jako před neznámou cestou - co mě tam čeká, co se bude dít, koho potkám? Co se stalo? Poznala jsem více sama sebe a jsem šťastná, vděčná, pokornější, zodpovědnější, klidnější, celistvější... a děkuji za to.

8. Protože mám více času než zaměstnaní lidé, zdála se mi Cesta přiměřeně dlouhá a těšila jsem se na každý další den a práci na sobě s ním spojenou.

9. Přínos Cesty je pro mě veliký, nikdy není pozdě se dozvědět něco nového o sobě, co může obohatit a zkvalitnit můj další život. I na lidi okolo sebe nahlížím pod jiným úhlem pohledu, i ono jsou zahrnuti v božím plánu a i já je zahrnuji více do svého života.

10. Cesta mě nastartovala a nyní mi nechybí, protože se stala součástí mého života a už si neumím představit, že bych žila jinak než s poznáním, které se mi dostalo a za které nikdy nepřestanu být vděčná. Děkuji Univerzu, děkuji sobě, děkuji Lilly!!!